Můj život: 2 - 12 měsíců
 Teprve nedávno jsem otevřel očíčka a už se na mě byla podívat moje budoucí panička. A dozvěděl jsem se, že se jmenuji Alan. První 2 měsíce svého života jsem strávil se svojí maminkou Sheenou a se sourozenci. 
 Nejdřív jsem jenom hodně jedl, spal a kňučel. Pak jsem začal chodit a běhat, prát se, kousat a trhat všechno na co jsem přišel. Občas za mnou přijela panička a přivezla mi něco dobrého, salámek a piškůtky. Taky obojek a hned mi ho dala na krk, ale sourozenci mi ho záviděli a hned se na mě vrhli a chtěli ho sníst, tak mi ho radši zase sundala.
|
6 května:
 Dneska za mnou přijela panička Olča a odvezla si mě. Vůbec jsem to nečekal, rychle jsem se rozloučil s maminkou Sheenou, se sourozenci a lidmi, kteří se o mě od narození starali. Na novém místě jsem poznal Čegyho, trochu jsem se ho bál. A taky tam byla černá kočka Šery, pořád na mě prskala, ale já se nedal a štěkal jsem na ní. A taky jsem zjistil, že když mě panička zavolá a já přiběhnu a sednu si před ní, tak dostanu piškot. To je dobrota.
|
Červen - Červenec:
S paničkou chodíme hodně na procházky a na stopu. A taky cvičíme poslušnost. Už umím, sedni, lehni a vstaň. Taky už přejdu přes lávku.
|
Srpen - Září:
 Konečně už přejdu přes áčko. Vůbec se mi do toho nechtělo, je to dost vysoký. Až když jsem si hrál s Blackie a ona přeběhla přes áčko, tak jsem běžel za ní. Panička s toho měla ohromnou radost a hned mi dala piškot.
 Pak jsem si to ještě jednou přešel a zjistil jsem, že to vůbec nic není.Taky hrajeme s paničkou skvělou hru. Panička schová míček za plentu. Pak řekne revír a já běžím rychle pro míček, popadnu ho a běžím k paničce a dostanu piškot. Je to prima zábava.   Tak už je mi půl roku, mám všechny zoubky a vážím 21 kilo.Už nosím aport, nejradši bych s tou dřevěnou činkou utekl a rozkousal jí na třísky, ale to mi panička nedovolí, ještě že vždycky dostanu piškůtek a můžu si hrát se svou nejoblíbenější hračkou s uzlem.   Od 27 – 30 září jsme byli s paničkou na výcvikovém víkendu v Bílé skále. Bylo to tam bezva. Sice tam byla většina pejsků mnohem větší a mohutnější než já, ale našlo se tam pár kamarádů, se kterými jsem si mohl hrát. 
Hned po přidělení chatky jsme vyrazili na figuranta.  V pátek ráno, jen co to počasí dovolilo na stopu a po krátké pauze následovala poslušnost. 
 
 Po odpoledním odpočinku se šlo kousat, nejdřív jeden figurant a po krátké pauze ještě na dalšího.  
 V sobotu brzy ráno jsme vyrazili na stopu. Pak jsem odpočíval a podíval se na svod rotwailerů. Na závěr jsem si ještě zakousal.
 V neděli ráno jsme si s paničkou chvíli zacvičili. Pak jsem si už jenom hrál a díval se na zkoušky. Celou cestu domu jsem v autě prospal, byl jsem hrozně unavený.  Byla to paráda, moc se mi tam líbilo a těším se až zase vyrazíme na další výcvikový víkend. |
Říjen - Listopad:
 I doma pilně cvičíme hlavně chůzi u nohy a překážky. Taky se už učím odložení za pochodu v leže.   Stejně mě ze všeho nejvíc baví, když si s paničkou hrajeme a já se můžu honit za míčkem.
 
 Pořád s paničkou chodíme na procházky a na stopu, kde se učím zalehávat předměty. Nevím, proč tam dává ten kousek koberce, ale vždycky je tam salámek a to je hlavní. 
 Nakonec mě panička ještě pochválí. No nemám já se skvěle. A aby toho nebylo málo, tak si pak ještě hrajeme a tropíme různé vylomeniny.  
Taky už oběhnu všech šest plent na cvičáku. Někdy za některou najdu míček a donesu ho paničce, ta mě moc pochválí. Pak ukáže na další plentu a řekne revír a já běžím jako o závod. Oběhnu jí a pak běžím na další. Když obíhám šestou plentu, tak mě začne volat a ukáže mi míček, se kterým si spolu hrajeme. To je nejlepší.
 Už jsem se naučil štěkat na povel, když jsem vedle paničky i před ní. Štěkám vsedě, vleže i ve stoje. Panička říká, že je to super, ale já na tom nic extra nevidím. 
 Naučil jsem se taky obraty, vpravo, vlevo bok i čelem vzad. Nejvíc práce mi dalo vlevo bok. 
 Učím se novou překážku – žebřík. Naštěstí je nízký a panička mi hodně pomáhá. Tak mi to už trochu jde. 
 
Taky se učím vysílačku, je to bezva. Panička si se mnou nejdřív hraje s míčkem. Pak ho položí, vezme mě na krátké vodítko a jdeme pryč od míčku. To se mi moc nelíbí, ale pak se otočíme směrem k míčku. Chvilku jdu ještě u nohy, pak mě panička pustí a řekne vpřed. Já vystartuju pro míček a panička mě strašně moc pochválí. To je moc hezký.
|
Prosinec:
 Tak už je mi 9 měsíců, vážím 26 kilo a jsem skoro stejně velký jako moje maminka Sheena. Taky jsem dostal novou hračku – kroužek. 
Teď když je venku mráz tak na stopu nechodíme. 23. 12. jsme šli na předvánoční procházku, kterou pořádali Monty a Aron se svojí paničkou Štěpánkou. Bylo to bezva, šli s námi ještě moje maminka Sheena, kamarádi Garlin, Bart a malé štěňátko Amálka. Na procházky chodíme každý den. Někdy s kamarády, ale většinou sami.
 Taky jsem se naučil, že se neobíhají jenom plenty na cvičáku. Když jsme venku a panička ukáže na strom, sloup nebo keř a řekne revír tak to oběhnu. Pak mi dá panička míček a hraje si se mnou. 
 Dnes je sobota a to znamená kousání na našeho figuranta Libora. A to mě moc baví. 
|
Leden - Únor:
 Naše zimní procházky mě moc baví. Někdy sebou bereme i Čegyho, ale to jenom na ty kratší, protože dlouhou procházku by starouš nezvládl. Na ty chodíme většinou sami. 
 Vždycky si s paničkou hrajeme. Ona třeba hodí sníh a já ho chytám nebo si hrajeme s větvičkou. Jindy se taháme o klacek, ale ten stejně nakonec rozkoušu. 
 A samozřejmě moje nejoblíbenější hra, tahání se o míček a jeho nošení. Procházky jsou prostě bezva. 
Ze všeho nejradši si hraji se svými kamarády ze cvičáku. Vlastně je spíš provokuju.Pořád cvičíme, ale naštěstí opakujeme to, co už umím, a nic nového se neučíme. Trénujeme přivolání, samozřejmě že vím, co znamená, když panička zavolá ke mně a co k noze. Jenže k přivolání patří i povel volno a to je horší. 
Už to začínám pomalu chápat, znamená to, že musím odběhnout od paničky, i když vím, že mě za chvilku přivolá. Ještě že vždycky dostanu piškot a pak si hrajeme s míčkem. Jinak bych si myslel, že já tu blbnu jen tak a panička mluví z cesty.Taky pilujeme chůzi u nohy a odložení za pochodu vleže. 
 K nám na cvičák začal jezdit figurant Kamil. Kousání na něj mě fakt bere. Už koušu dokonce na rukáv. Je to super zábava. 
Na nedělní procházce jsme se byli podívat ve městě. Pak jsme jeli vlakem navštívit maminku Sheenu. Jízda vlakem mi nevadí, jen to nastupování budu muset ještě natrénovat. Už jsem jel i autobusem, to mi taky nevadí, ale nejraději stejně jezdím autem. Cestou domu jsem poprvé viděl kozu, chvilku jsem ji upřeně sledoval, ale žádná jiskra mezi námi nepřeskočila.
 Panička mi taky šlápla dvě stopy, jednu delší na louce a druhou kratší na poli. 
 A abych se na procházce nenudil, tak se chvilku zastavíme. Nejdřív chvilka drbání a pak moje oblíbená hra s míčkem. 
 Prolézám skrz pneumatiku nebo si při revíru oběhnu sloup. Na procházkách je prostě bezva zábava. 
 Tak tohle byl první rok mého života. Z malého štěňátka jsem vyrostl ve velkého skoro dospělého psa. Za ten rok jsem se hodně naučil. Byl jsem se podívat na výcvikovém táboře a poznal spousty psích a lidských kamarádů. Panička mi už také prozradila něco málo z toho, co mě čeká dál. Budou to výcvikové dny a také nějaké zkoušky, ale o tom více až v příštím roce mého života. 
|
